Taky jste někdy měli pocit, že budetenavždy sami, že se nikdy nezamilujete a když už nebude Vám to kničemu, protože ten druhý to nepochopí.....
Je mi 16 a bože jak já si připadám trapně, nikdy jsem nepolíbila žádnýho kluka a to polovina mých kamarádek už nejsou pany. Já nechci být věčně sama. Kluk, kterýho jsem měla ráda se se mnou teď už skoro nebaví. Ne že by sme se pohádali, ale prostě jsme už téměř neznámí lidé. Co mě ubýjí ze všeho nejvíc je to, že když ho jednou za čas potkám tam po jeho boku stojí jeho přítelkyně a já tu holku prostě nemůžu vystát. Typická namyšlená barbie, ale je tak hezká tak proč by se proboha bavil se mnou. A víte co je ještě horší, že ona se jmenuje uplně stejně jako já.
Pravdou je že já osobně nesnáším tyhle trapný keci, ale dneska jsem měla takovou chuť říct všem Já nejsem OK". Je to ubohý, miliony lidí mají tisíckrát větší problémy než já a i tak se mi ty moje zdají obrovský, nepřekročitelný. Mám strach, že navždy budu sama a to třeba jen proto, že se chovám tak jaká jsem. Citím se tak trapně když toto píšu , ale copak musím mít v tomto ohledu věčnou smůlu. Většina kamarádů mi řekne, že by chtěli to co mám já, vždyt se skoro neučím a gymplem proplouvám v pohodě, mám skvělou rodinu a přece mi furt něco chybí, někdo. Občas je to jen někdo určitý a občas jen někdo. ..
Děcka ve škole si ze mě dělají pořád srandu , já vím , jsem si jistá , že to nemyslí špatně. Většinou jen kvůli tomu, že dostali lepší známku z fyziky než já a to já jsem v ní přece nejlepší. Oni si, ale neuvědomujou že mě to štve.
Těhle keců bylo už dost, jen jsem se chtěla s někým podělit o to jak si připadám. Páč vetšina mých spolužáků si myslí, že já ani takovýhle city snad nemám.
Děkuju každýmu kdo tenhle článek vydržel číst až dokonce, díky. :D
